Začínající učitel se podpisem pracovní smlouvy vydává na dlouhou cestu za profesním úspěchem a pocitem uspokojení z vlastní práce ve škole. Jeho adaptace na specifika školního prostředí v konkrétní škole může být různě dlouhá a různě náročná.
V níže uvedeném textu není možné popsat všechny situace, za nichž do škol přicházejí začínající učitelé. Ti totiž mohou přijít na začátku i v průběhu roku, čerství absolventi škol i lidé s dlouholetou praxí mimo školství, učitelé s praxí v jiném typu školy, výkonní umělci a odborníci bez pedagogického vzdělání atd. Text tedy uvádí především situace typické, situace, s nimiž se ve školách setkáme zřejmě nejčastěji.
Začínající učitel v základních školách a školách středních všeobecného typu (například gymnázií) je typicky absolvent studijního oboru pedagogické fakulty, která určuje jeho způsobilost pedagogickou, ale i odbornou – jsou zde absolventi studia učitelství 1. stupně, pro vyšší stupně škol pak absolventi nejčastěji dvouoborových studií, jako je čeština – hudební výchova, biologie – tělesná výchova, matematika – fyzika a podobně. Začínající učitel ale i sem může přijít po delší praxi mimo školství a pedagogické vzdělání získat souběžně s působením ve škole.
Ve středních odborných školách a učilištích v České republice pracují vedle učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů zároveň učitelé teoretických odborných předmětů a mistři odborného výcviku s několikaletou praxí mimo školství.
Základní umělecké školy mívají začínající učitele z řad absolventů konzervatoří, akademií umění, nejčastěji ale z řad absolventů pedagogických fakult. Učitelé v ZUŠ se ale rekrutují i z řad výkonných umělců bez pedagogického vzdělání, kterým ředitel školy může tuto absenci prominout. Z pohledu učitele uvádějícího a vedení školy je pak třeba velmi pečlivě a citlivě reagovat na to, kým začínající učitel je, co má vystudované a jaká je jeho praxe, protože rozptyl typů začínajících učitelů tu logicky bývá velký.
Mateřské školy přijímají začínající učitele především z řad absolventů středních pedagogických škol, které připravují právě budoucí učitele preprimárního vzdělávání. Nalézt zde ale můžeme i absolventy vysokých škol pedagogického směru – nejčastěji absolventy učitelství pro 1. stupeň, kteří bývají pro MŠ velmi užiteční, neboť dětem a žákům přemosťují pomyslnou hranici mezi školou mateřskou a základní.
V České republice je ještě velký počet škol sdružených – ZŠ a MŠ, ZŠ a ZUŠ, ZŠ a gymnázium, gymnázium a SOŠ… I zde je třeba se začínajícím učitelům věnovat a zkusit najít inspiraci v předchozím či následujícím textu podle toho, jaké typy škol spojuje a jací začínající učitelé v nich působí.
Pro usnadnění „cesty učitele prvními dvěma roky ve škole“ navrhuje kapitola Popis průběhu adaptačního období seznam činností, které jsou rozděleny do tří fází adaptačního období – přípravné, realizační a závěrečné. Tyto fáze nabízí začínajícímu učiteli aktivity, které ho postupně uvedou do života školy. Významná je rovněž časová posloupnost, aby činnosti na sebe logicky navazovaly a posouvaly začínajícího učitele vpřed. Tento plán činností zároveň umožňuje průběžnou reflexi a dává mu možnost flexibilně směrovat svoji další cestu.
V závěru kapitoly se lze dozvědět, jak důležitý je motivační rozhovor na konci adaptačního období a jak může ovlivnit další profesní rozvoj začínajícího učitele.
V kapitole s názvem Kompetenční profil začínajícího učitele naleznete obsah a popis jednotlivých kompetencí, které pomohou zajistit začínajícímu učiteli úspěch v pedagogické profesi. Začínající učitelé mohou na základě uvedeného kompetenčního profilu reflektovat své dosavadní znalosti a zkušenosti. Na základě takové reflexe si je pak mohou doplnit a rozšířit, nebo si potvrdí správnost své cesty a získají tak jistotu a sebedůvěru. Pro jiné to může být impulz ke změnám, podnět k zamyšlení nad svými kvalitami a inspirace k práci na svém profesním rozvoji. Uvedené konkrétní příklady dokládají použití kompetencí v praxi.
Pro rozvoj kompetencí začínajícího učitele je vhodné poskytnout učiteli vstřícnou podporu. Takovou pomoc mu škola může zajistit uvnitř i zvenčí.
Proč je podpora důležitá, jaký význam má podpora plánovaná, cílená a partnerská, se dočtete v kapitole Doporučení pro podporu začínajících učitelů. Soupis možných forem podpory vychází z dlouholeté praxe mateřských, základních, základních uměleckých i středních škol, kde se jejich autoři snažili předat a sdílet své nejlepší zkušenosti i možná rizika. Na uvedená doporučení a praktické příklady ze škol lze nahlížet jako na zdroj informací, inspiraci k vlastní iniciativě, možnosti k následování či k přemýšlení.
