Zpětná vazba znamená subjektivní pohled a vyjádření pozorovatele k pozorovanému. Jedná se o popis toho, co viděl, slyšel, cítil nebo co bylo uděláno. Smyslem zpětné vazby je ukázat jiný pohled na věc, a to faktickým popisem. Cílem je zrcadlení toho, co jsem viděl a cítil, a to za účelem ukázat druhému, co nevidí, rozvíjet jeho sebevědomí, podporovat ho v jeho rozvoji, naplňovat cíle, ale také třeba podpořit sebedůvěru. Mezi zásady poskytování zpětné vazby patří to, že musí být osobní, stručná, srozumitelná, konkrétní, popisná a respektující. To znamená, že nepoužíváme dlouhé a komplikované věty, vyjadřujeme se tak, aby bylo jasné, co chceme říci, popisujeme konkrétní chování či jednání, respektujeme osobnost člověka.7
Zpětná vazba může být jak popisná, tak i hodnoticí. Jaký je v tom rozdíl? Pojďme si to ukázat na jednoduchém příkladu:
Začínající učitel už po několikáté zapsal svoji hodinu velmi stručně, a navíc do jiné kolonky v třídní knize. Jak může vedení školy nebo uvádějící učitel reagovat? „To snad ne, kolego, kolikrát už jsem vám to říkal? Zase je to špatně, a ještě k tomu nečitelné? Umíte vy vůbec něco?“ Anebo může reagovat takto: „Vidím kolego, že dnes je zápis v třídní knize již přesnější a konkrétnější, a věřím, že příště již bude zcela v pořádku i formální úprava.“
Na rozdíl od hodnoticí zpětné vazby, která skutečně hodnotí, co je dobře a co je špatně, popisná zpětná vazba umožní popis toho, co skutečně vidí, slyší, cítí – pedagog dostává informaci o stavu. Základním předpokladem popisné zpětné vazby je znalost cíle, protože pokud je pedagogovi poskytnuta informace o současném stavu, je třeba také vědět, jak vypadá stav ideální.8 Zpětná vazba by měla být pozitivní, zaměřená na činnosti a měla by směřovat k dosažení žádoucího stavu či změny.
Popisné zpětné vazby lze využít v průběhu realizační fáze adaptačního období, ale i ve fázi závěrečné.