Koučovací rozhovor je takový rozhovor, v němž jsou využívány techniky, které usnadňují porozumění mezi koučem a koučovaným, v našem případě konkrétně mezi vedením školy a začínajícím nebo uvádějícím učitelem.
Jednou z technik rozhovoru je backtracking. Jedná se o průběžné ověřování smyslu sdělení a ujasňování toho, že dobře rozumíme a chápeme to, co nám druhý sděluje. Podobně se používá parafrázování, což je formulace sděleného, ale za použití jiných slov. Ke shrnutí rozhovoru nebo jeho části je vhodná sumarizace, pomáhá k přesnější formulaci důležité myšlenky nebo závazku.
Základem dobře vedeného rozhovoru jsou kromě vhodného tónu hlasu i vědomé a cílené otázky různého typu. Pokud lidem budeme říkat, co mají dělat, a budeme pokládat otázky uzavřené, nebudou mít možnost více uvažovat, přemýšlet. Naopak otevřené otázky vedou k přemýšlení. Zaměřují se na pozornost a na přesné odpovědi.
V běžné praxi nejčastěji klademe otázky s cílem získat informace, ale v koučování se neptáme proto, abychom informaci použili; smyslem je zjistit, zda dotyčný má informace, které potřebuje. Například:
- Co je pro vás důležité v prvním roce učitelské praxe?
- Co konkrétního máte na mysli?
- Co očekáváte od našeho prvního reflektivního setkání?
- Na čem chcete v dalším měsíci pracovat?
- Jak budete postupovat, abyste dosáhl svého cíle?
- Kdo další se na tom může podílet?
- Jak ovlivní splnění cíle vaše žáky/proces výuky?
- Kolik potřebujete času, abyste dokončil tento úkol?
- Jak budete postupovat v dalším školním roce?
Nejefektivnějšími otázkami, které rozvíjejí vnímání reality a odpovědnost, jsou ty, které jsou otevřené, pozitivní, zaměřené na budoucnost nebo na zdroje a možnosti. Vhodnými zájmeny a příslovci jsou zejména: CO, KDO, KOLIK, JAK.
Možná úskalí koučování pro vedení školy v adaptačním období
Stejně jako jiné formy podpory, i koučování má svá úskalí. Z definice koučování Marena Fischera11 vyplývá, že koučování je zaměřeno na dosahování profesního i osobního rozvoje. Tato definice používá výraz dosahování, to znamená, že člověk chce něčeho dosáhnout, má tedy nějaké cíle, které si stanoví. V případě adaptačního období může existovat mnoho cílů, které si vedení školy i začínající učitel mohou stanovit. Pokud však nevědí, co chtějí, a nestanoví si žádné cíle, koučování nelze využít, neboť koučování je založeno na stanovení společných cílů, na vzájemné důvěře, na pocitu jistoty.
Právě vzájemná důvěra mezi vedením školy a začínajícím učitelem je jedním z hlavních předpokladů koučování. Oba mají společný cíl a cestu, i když každý má jinou odpovědnost. Důvěra znamená nejen věřit si vzájemně, ale také naslouchat, akceptovat se. Začínající učitel může hovořit i o svých nejistotách či pochybnostech na začátku své kariéry a k tomu jistě potřebuje záruku, že vedení školy získané informace nezneužije.
Koučování není vhodné, a ani ho nelze využít v případě, že učitel odmítá koučovací přístup ze strany vedení školy, protože zde opět chybí důvěra a další nutný předpoklad, kterým je například dobrovolnost.
Tradiční model managementu podle Whitmora představuje čtyři různé roviny chování „šéfa“, od přikazování přes přesvědčování a diskuzi po aplikaci.12 Přikazování je velmi snadné a hlavně rychlé – rozkazy, co a jak se má udělat, kdy se to má udělat. Nejen, že vedení školy začínajícího učitele demotivuje, ale současně mu jasně zadává pokyny a neposkytuje tedy možnost, aby učitel sám přicházel na řešení situací či jiné možnosti.
V předchozí kapitole bylo popsáno využití otázek v rozhovoru. Právě to, jaké otázky jsou pokládány, má vliv na to, zda vedení školy svými otázkami učitele skutečně podporuje. Je například důležité nepoužívat otázky manipulativního charakteru nebo otázky, které učiteli podsouvají názor a přesvědčení vedení školy. Například: Že si to také myslíte? Co kdybyste to udělal takhle…? V rozhovoru je také důležité, aby otázky, které vedení školy pokládá, neodbočovaly od cíle.
Dosahování společného cíle také předpokládá, že nastanou nějaké změny. V případě, že chybí motivace či neexistuje pozitivní přístup k jakékoli změně, koučovací přístup také nemá význam.
- Shrnutí možných úskalí koučování:
- vedení školy a učitel nevědí, co chtějí, nemají cíle;
- neexistuje důvěra mezi vedením školy a učitelem;
- učitel nechce být koučován, odmítá spolupráci;
- vedení školy nevyužívá vhodné koučovací otázky;
- negativní přístup ke změně a odmítání změny.