Jedná se o podporu v profesním rozvoji pedagogů, která má bezesporu velký význam, je systematická a využitelná zejména v adaptačním období. Nově nastupující pedagog má totiž možnost seznámit se s očekáváními vedení školy. Vedení školy pak může pomocí plánů profesního rozvoje nejen monitorovat růst a kompetence začínajícího učitele ve své škole, ale také vhodně naplnit jednu z leaderovských činností, kterou je motivace učitelů v jejich pedagogickém působení.
Výhodou je, že metoda může být využívána i v dalších letech profesního působení učitelů. Velký přínos této metody spočívá v kombinaci principu hodnocení a sebehodnocení. Je však vhodné zmínit, že se jedná o metodu časově náročnou; vedení školy nicméně přináší významnou podporu právě při péči o začínající učitele, ale i oporu v oblasti plánování dalšího vzdělávání pedagogů, hodnocení pedagogů a mapovaní sociálních vztahů uvnitř pedagogického sboru.
Karel Starý uvádí: „Učitelům by měla být poskytována cílená podpora podle průběhu jejich profesní dráhy a podle specifických skupin žáků. Učitelé v různých fázích své profesní dráhy potřebují odlišnou podporu. Za prioritní příjemce podpory jsou obvykle považováni zejména učitelé nově nastupující do škol. V zahraniční literatuře i v domácí studii vzdělávacích potřeb byla identifikována i potřeba podpory učitelů v pozdějších fázích kariéry jako prevence nebezpečí ustrnutí ve vývoji, projevující se používáním rigidních rutinních postupů ve výuce a neochotou dále se vzdělávat.“13
Co potřebujeme k zavedení této formy podpory na škole? Nejprve přesvědčit kolegy o smysluplnosti toho, co nám tato metoda přinese. Asi nejdůležitější je myšlenka, že se jedná o investici do svého osobního rozvoje, to znamená, že přemýšlím o svém profesním působení, jaké jsou mé silné a slabé stránky a zejména na co se mám zaměřit, abych dosáhl pokroku a rozvoje, což se pozitivně projeví na mém pedagogickém působení na děti nebo žáky. A kdo by nechtěl investovat sám do sebe? Využitím plánů profesního rozvoje můžeme mimo jiné velmi efektivně předcházet syndromu vyhoření, resp. detekovat, že se plíživě blíží.
Jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěšného zavedení plánů profesního rozvoje je inspirující, motivující a podnětné prostředí ve škole. Vedení školy musí jít v tomto směru příkladem a mít schopnost vyhodnocování a podněcování v oblasti profesního rozvoje.
Na počátku je nutné definovat, jakých profesních kvalit, resp. kompetencí by měli učitelé školy dosahovat, tj. stanovit standard práce učitele na dané škole, který je mimo jiné velmi dobrým vodítkem pro začínající učitele, jimž pomůže orientovat se, jaké kompetence je vhodné v adaptačním období rozvíjet.
Jako východisko lze zvolit mnohé příklady, které jsou dostupné na metodickém portálu RVP.CZ nebo jsou výstupem projektu Kariéra. Kompetence začínajícího učitele jsou také součástí navrhovaného Modelu systému podpory začínajících učitelů. Co je však velmi důležité? To, aby nad standardem práce učitele naší školy proběhla otevřená diskuze, aby se jednalo o soubor profesních dovedností, který je výsledkem konsenzuálního procesu sbližování názorů. Tento liberální přístup nám přinese to, že většina učitelů bude sdílet profesní hodnoty dané školy, což má pozitivní vliv na klima školy a učitelé se budou dobře orientovat ve stanovování cílů svého profesního rozvoje. Je dobré si připomenout, že cílem není, aby všichni učitelé na škole měli rozvinuty všechny pedagogické dovednosti na pomyslnou jedničku, ale aby měli představu, k čemu směřovat, čemu se věnovat.
S plány profesního rozvoje souvisí i nutnost zavedení profesních dokladových portfolií učitelů. Což může být velkým oříškem. Jaké by měly být základní principy pro vedení dokladového profesního portfolia, je rozvedeno v příkladu Doporučení pro podporu uvádějících učitelů. Zde jen připomínáme několik hlavních zásad pro práci s profesním portfoliem:
Portfolio je majetkem učitele. O jeho podobě rozhoduje učitel, zda si jej povede papírově či elektronicky.
Žádný dokument, který bude součástí portfolia, nesmí vzniknout jen proto, aby byl vložen do portfolia. Jedná se o podklady, které jsou součástí učitelovy běžné pedagogické práce. To znamená, že se může jednat o velmi širokou škálu dokumentů, například o plány výuky, přípravy pedagogických projektů, přípravu pro tripartitní setkání (učitel – žák – rodič), plány práce se třídou v rámci intervence, žákovské práce, fotografie, videozáznamy, zpětnou vazbu od studentů či rodičů.
Dokumenty v portfoliu by měly mít vazbu právě k plánu profesního rozvoje, to znamená dokládat rozvoj v oblasti, kterou si učitel vytyčil jako cíl svého profesního rozvoje.
Pro adaptační období nám může velmi výrazně pomoci, že mnohé školy vzdělávající učitele zavedly pro své studenty studijní portfolia, kterými studenti dokládají svůj rozvoj v průběhu studia.
V neposlední řadě musí být na škole zaveden pravidelný systém vyhodnocení plánů profesního rozvoje, resp. setkávání se nad portfoliem. Je nutné, aby se jednalo o bezpečné prostředí, kdy učitel společně s ředitelem školy (případně se zástupcem ředitele) reflektuje svůj profesní rozvoj. To znamená, že v rámci sebehodnocení porovnává míru rozvoje svých profesních kompetencí s dohodnutým standardem a vyhodnocuje naplnění plánu profesního rozvoje, který si stanovil při předchozím setkání. Pokrok dokládá právě dokumenty ve svém dokladovém profesním portfoliu a stanovuje si nové cíle pro následující období. Při tomto setkání se můžeme systematicky zaměřit i na další okolnosti profesního života, například:
- Co mě v poslední době nejvíce potěšilo z hlediska mého profesního působení?
- Co mi přinesly náslechy realizované u kolegů?
- Co mě v probíhajícím školním roce rozladilo z hlediska mého profesního působení?
- Co mě zaujalo na práci kolegů (kolegyň)?