Spoluprací mezi školami máme na mysli spolupráci mezi různými druhy a typy škol – v tomto případě škol, které na jednu stranu poskytují kvalifikační vzdělávání nových učitelů (středních pedagogických škol, konzervatoří, vysokých škol pedagogického či uměleckého typu) a na druhou stranu pak tyto absolventy přijímají do zaměstnání. V následujícím textu je kladen důraz na spolupráci základních uměleckých škol a škol vysokých, které mnohé své absolventy připravují právě na učitelskou dráhu.
Tato spolupráce může významně podpořit přípravu pedagogů nově nastupujících do praxe již ve fázi vzdělávání na vysokých školách, případně na konzervatořích, a navíc může podpořit vedení základních uměleckých škol v přípravě na příchod nového, začínajícího pedagoga.
Před samotným zahájením spolupráce je důležité ujasnit si očekávání, případně formulovat cíle, dále popsat způsob, jakým bude spolupráce probíhat, vytvořit harmonogram setkávání i konkrétní obsah těchto setkání a rovněž promyslet personální obsazení týmu, který se spolupráce ujme.
V našem případě se zaměříme na dovednosti, které potřebují základní umělecké školy od začínajících učitelů, kteří nastupují jako čerství absolventi konzervatoří či vysokých i středních škol uměleckého zaměření.
Co potřebuje vedení základní umělecké školy a hlavně její žáci, případně studenti od absolventa školy, která ho připravila do praxe?
- Je třeba, aby začínající učitel měl alespoň povšechné znalosti a dovednosti v souvislosti s vyplňováním třídní agendy.
- Jde o třídní knihy, katalogové listy, tematické plány, individuální vzdělávací a individuální studijní plány.
- Je třeba, aby měl vědomosti o rámcovém vzdělávacím programu (RVP) a školním vzdělávacím programu (ŠVP).
- Jde zejména o základní pojmy: očekávané výstupy, výsledky vzdělávání, rámcový učební plán, klíčové kompetence, průřezová témata, ale také o způsob tvorby ŠVP a o práci s ním v průběhu školního roku – jak připravovat tematické plány, jak je vyhodnocovat apod.
- Absolvent musí znát alespoň povšechně strukturu RVP i ŠVP a musí znát jejich vzájemnou provázanost. Musí vědět, co je vzdělávací zaměření a jaká je jeho souvislost se studijním zaměřením. Je třeba, aby rozuměl klíčovým kompetencím a jejich souvislosti s výchovnými a vzdělávacími strategiemi. Musí vědět, kde najde rámcový učební plán a jak se podle něj tvoří učební plán studijního zaměření.
- Tím pádem musí začínající učitel znát nejenom roli svou, ale i roli koordinátora ŠVP, uvádějícího učitele a ředitele spolu se zástupcem.
- Začínající učitel by měl být připraven na to, že v každé škole existuje jistá formální i neformální struktura.
- V případě základních uměleckých škol je to třeba struktura uměleckých rad, předmětových komisí a podobně. To jsou struktury, které nemají oporu v žádné legislativě, ale tam, kde fungují, jistě fungují ke všeobecné spokojenosti.
- Začínající učitel by měl mít povědomí o vzdělávání nejenom žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ale hlavně žáků mimořádně nadaných, s nimiž se právě v základních uměleckých školách setkáme asi nejčastěji.
- Začínající učitel by měl být dobře vybaven v oblasti metodiky, didaktiky, obecné i odborné pedagogiky, psychologie.
- Začínajícímu učiteli by mělo být jasné, že absolvováním kvalifikačního studia jeho vzdělávání nekončí a že by nejenom měl, ale dokonce musí pokračovat vzděláváním dalším.
Vysoké školy pedagogického a uměleckého typu jsou jedním z důležitých segmentů českého školství, který připravuje do praxe nové učitele. Vedení základních uměleckých škol právem od těchto fakult očekává, že své studenty, tedy budoucí učitele, do praxe připraví a vybaví je patřičnými dovednostmi, znalostmi a informacemi.
Profil absolventa vysoké školy – budoucího pedagoga má zcela jistě každá vysoká škola připravený. Je ovšem otázkou, nakolik tento profil koresponduje s potřebami reálného profesního života každého učitele a konkrétními potřebami škol. Výčet toho, co potřebuje vedení škol od nových kolegů učitelů, obsahují již částečně předchozí řádky. V této souvislosti lze navrhnout, aby vysoké školy při přípravě obsahu svých studijních programů vycházely z požadavků „z terénu“.
Vysoké školy mají budoucí učitele v péči ve většině případů pět let. Absolventi studijního programu vysoké školy pak nastupují do práce, kde zřejmě stráví mnohá desetiletí. Proto je naprostou a logickou samozřejmostí, aby spolu tyto školy spolupracovaly, a aby se obsah jejich vzdělávání co nejvíce blížil praxi. Je třeba reagovat na změny v právních předpisech (novely školského zákona, zákona o pedagogických pracovnících, vyhlášky o ZUV, vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními potřebami a žáků mimořádně nadaných atd.). Oba segmenty – tedy škola, která budoucí pedagogy připraví do praxe, a škola, kde pak nový pedagog působí – by se na vytváření kvalifikačního studia měly spolupodílet. Ideálním řešením pro tuto podporu by byl vznik sítě škol spolupracujících s danou vysokou školou. V rámci této spolupráce by měly probíhat ukázkové hodiny, praxe studentů, společné vzdělávání stávajících a budoucích učitelů, oboustranná evaluace obou typů škol, vzájemná inspirace v oblasti metodiky, didaktiky, odborné pedagogiky, vzájemná spolupráce na vytváření školních kurikul – tedy ŠVP a obsahu studijních programů na VŠ.
Příkladem a inspirací nám může být projekt neziskové organizace Education Together, který je realizován v Irsku. Jak je vidět z jejich internetových stránek, jde o síť základních škol v Irsku, přičemž v současné chvíli již síť disponuje počtem 82 škol „nižších“ (obdoba našeho prvního stupně ZŠ) škol a 9 „vyšších škol“ (obdoba našeho druhého stupně ZŠ). Z jejich programu je pak zřejmé, že se jedná o zřizování škol, které garantují rovnost přístupu a úctu k dětem při respektování jejich sociálního, kulturního a náboženského původu. Celá síť škol je pak napojena na irské univerzity, které připravují budoucí učitele – ti pak mají v době svého studia zajištěno, že – dostudují-li uspokojivě – najdou práci právě v této síti škol. Jde tedy o jakousi obdobu u nás dříve úspěšných a rozšířených podnikových škol, kde si konkrétní podniky vzdělávaly a hlavně vychovávaly své budoucí zaměstnance.
Pokud bychom byli schopní v České republice takovouto provázanost škol ustanovit a zorganizovat, průběh adaptačního období začínajícího učitele by se mohl výrazně zjednodušit. Asi by se nezkrátilo jeho trvání, ale uvádějící učitel, vedení školy, ale především sám začínající učitel by měli daleko méně práce a cítili by se výrazně příjemněji. A co víc, práce začínajícího učitele by byla od počátku výrazně kvalitnější. Pokud by totiž v rámci kvalifikačního studia adept učitelství přišel do styku s třídní agendou a se ŠVP, pokud by mu už v době studia někdo vysvětlil práci se studijním zaměřením, principy úprav celého ŠVP, metodiku, pokud by měl budoucí učitel možnost na vlastní kůži okusit realitu všedního dne ve škole, měl by potom v reálném životě výrazně usnadněnou pozici.