Realizační fáze adaptačního období začínajícího učitele začíná v září prvního školního roku a končí přibližně v průběhu května v druhém školním roce, a to vyhodnocením spolupráce s prvky mentoringu s uvádějícím učitelem. Předchází jí přípravná fáze a po ní následuje fáze závěrečná.
Cílem realizační fáze je maximálně ulehčit začínajícímu učiteli jeho náročnou práci během jeho adaptačního období a docílit toho, aby se bezproblémově začlenil do života dané školy.
Začínající učitel se adaptuje na prostředí a kulturu školy, osvojí si všechny povinnosti související s výkonem práce a seznámí se s rituály školního roku.
Během této fáze se učitel zcela zapojí do chodu školy a plně převede do pedagogické praxe své teoretické znalosti, případně odborné dovednosti, které získal během studia na škole připravující budoucí učitele nebo v rámci odborné praxe. Toto období jej připraví na plnohodnotné zapojení do pedagogické činnosti a on bude schopen převzít další úkoly (třídnictví, vedení kabinetu, zapojení do projektu a podobně).
Nezbytnou součástí této fáze je průběžné vyhodnocování všech procesů s uplatněním zpětné vazby a sebereflexe začínajícího i uvádějícího učitele.
V průběhu realizační fáze adaptačního období se začínající učitel zaměřuje především na plánování výuky a vedení vyučovacího procesu, včetně sebereflexe své práce, neboť tato dovednost může být i významným faktorem pro další profesní rozvoj učitele.
Následující schéma tento proces popisuje:
Pro rozvoj pedagogických dovedností začínajícího učitele se jedná o nejstěžejnější fázi adaptačního období, v níž dochází k přímé podpoře začínajícího učitele v pedagogickém procesu.