Výše uvedené tři přístupy se objevovaly ve většině zapojených škol. Vyskytly se však i odlišné plány adaptace, které stojí za pozornost. Z nich je patrno, že školy mohou, a mnohdy i jdou, jít svojí vlastní cestou.
Jedním z nich je příklad z MŠ Pod Smrkem[4], ze kterého vybíráme část zaměřenou na činnosti vedení školy (celý plán je v příloze tohoto článku).
Jednorázové činnosti (ředitelka školy)
- Vstupní informace
- Odborné a sociální zaškolení
Průběžné činnosti
- Motivující přístup
- Pravidelné pedagogické rady
- Informace od spolupracovníků
- Vzdělávání
- Základní zásady práce učitelky
- Konkrétní individuální plán
- metody uvádění
- podmínky třídy – seznámení
- administrativa – seznámení, průběžná kontrola
- třídní vzdělávací program – seznámení, aplikace v praxi
- metodické a didaktické materiál
- hospitace:
- neformální vstupy – průběžně dle potřeby a aktuální situace (po dohodě možnosti do jiných tříd, k jiné kolegyni
- vyhodnocování procesu adaptace
- průběžné hodnocení
- termín – minimálně čtvrtletně (dle potřeby častěji)
- stanovit cíl hodnocení, na základě cíle stanovit kritéria a rozsah
- závěry dle potřeby konzultovat s vedením školy
- závěrečné hodnocení
- na konci školního roku
- celkové zhodnocení průběhu a pokroků adaptace
- hodnocení ústní (v případě nutnosti i písemné)
- se závěry seznámit vedení školy (př. na pedagogické radě)
- vzdělávání
- další vzdělávání pedagogických pracovníků – zaměření (RVP PV, ŠVP, PV, komunikace s rodiči apod.)
V plánu se škola zaměřuje nejen na prosté vypsání úkolů, ale také na možné vzdělávací strategie, způsoby uvádění a upozorňuje i na určitá úskalí v době adaptace.
Příklady plánů adaptace byly použity z následujících škol:
- SSSE Trnkova Brno
- ZŠ Střílky
- ZŠ a MŠ TOVAČOV
- MŠ Pod Smrkem