Hospitace je návštěva vyučovací hodiny, jejímž cílem je poznat úroveň výchovné a vzdělávací práce hospitovaného. Je to specifická forma pozorování. Často je vnímána negativně jako kontrola, restrikce, projev nedůvěry od hospitujícího a je pro hospitovaného stresující.
Správně uchopená hospitace však může mít důležitou funkci podporující, vedoucí k sebereflexi a sebehodnocení hospitovaného a k jeho profesnímu růstu. Zároveň je i inspirací pro hospitujícího.
Hospitace může probíhat mezi vedením školy a pedagogem, mezi učiteli vzájemně nebo mohou hospitovat i studenti pedagogických škol.
Na co dát pozor, aby hospitace byla učiteli vnímána jako podpora v jejich pedagogickém růstu:
Před vlastní návštěvou (hospitací):
- Již používání pojmu návštěva nebo pozorování v hodinách působí pozitivněji.
- U začínajícího učitele je vhodné nechat se na první návštěvu pozvat, a to ve chvíli, kdy je na to kolega připraven, nenavštívit ho neohlášeně.
- Dát možnost, aby si kolega dal objednávku, co chce, abychom sledovali.
Během návštěvy:
- Do hodiny musí přijít hospitující včas, pozdravit se s žáky – sdělit jim, že se přichází podívat, co se naučili a jak se jim práce daří.
- Ve třídě působit nerušivě, sedět stranou a nezasahovat do výuky (pokud se s vyučujícím nedomluví jinak).
- Při pozorování je vhodné využívat již připravené formuláře – a připravovat se na popisnou zpětnou vazbu – konkrétní situace.
- Poté, co vyučující hodinu ukončí, poděkovat za možnost návštěvy a rozloučit se s žáky i vyučujícím.
Po návštěvě:
- Důležitou součástí hospitace je i pohospitační rozhovor, ten výrazně ovlivňuje její účinek.
- Rozhovor je vhodné uskutečnit co nejdříve po hospitaci, ideálně ve stejný den, rezervovat si dostatek času a připravit příjemné prostředí, nerušený prostor, na rozhovor se připravit.
- Rozhovor je vhodné začít nějakým příjemným neutrálním tématem. Poté dát prostor učiteli, aby se k hodině vyjádřil a reflektoval svoji práci.
- Hospitující začíná vždy pozitivně – oceněním, potvrzujícími výroky – např. oceňuji, že dáváte dětem dostatek prostoru, že kladete otázky a děti nepoučujete, všimla jsem si, že děti, kterým téma nedělalo dobře, jste nenutila…
- Hospitující používá popisnou zpětnou vazbu, popisuje konkrétní situace v hodině a vztahuje se k objednávce, pokud byla, nevynáší soudy, nehodnotí, ale klade otevřené otázky a zneklidňující výroky – např. Co by se dalo dělat s žáky, kteří se nezapojovali…
- Během celého rozhovoru se hospitující snaží vést učitele, aby sám přicházel na řešení a nové úkoly, je možné se zeptat, zda by chtěl říct nějaká doporučení, nápady… Pokud nebude chtít, nebude je hospitující vnucovat.
- Na konci rozhovoru vždy poděkovat, shrnout výsledky a zakončit pozitivně.
- Důležitá je důvěra/diskrétnost – výstupy rozhovoru zůstávají mezi účastníky.
Více o pozitivech i úskalích hospitací včetně praktických příkladů lze nalézt v kapitole Doporučení pro podporu začínajících učitelů.