„Neplánovat znamená plánovaný neúspěch.“
Vyučování je pedagogický proces, v němž vystupují učitel, žák a obsah vzdělávání za účelem splnění výchovně vzdělávacích cílů. Probíhá za nějakých podmínek, kde subjekty vstupují do vzájemných vztahů. Učitel musí vycházet z obsahu vzdělávání, ale musí také přizpůsobit vzdělávací strategie aktuálnímu složení třídy. Žáci přijímají učivo a zpracují si ho v mozku do podoby, které rozumí v souvislosti s jejich osobní zkušeností.
Jak uvádí Průcha, vyučování vždy předpokládá určité rozdělení rolí učitele a žáka, avšak pojetí vyučování může být různé. Školní vyučování je specifickým typem jednání učitele, které se realizuje v pedagogických situacích – ty představují určitý časem ohraničený úsek.
Tyto pedagogické situace musí učitel nejen zvládat, ale také je utvářet.
Vyučování je tedy tvořivým a dynamickým procesem, který má tři fáze:
- plánování výuky – do této fáze spadá učitelova příprava na výuku, učitel didakticky analyzuje učivo;
- realizace výuky – tato fáze zahrnuje aktivity žáků a učitele ve výuce, ve které se používají různé metody výuky;
- reflexe výuky – v této fázi jsou obsaženy myšlenkové aktivity učitele, cílem této fáze je zhodnotit výuku, která již prošla prvními dvěma fázemi, a získat tak návod pro další tvorbu výuky.
Jak napovídá název této formy podpory začínajícího učitele, budeme se zabývat první fází, tedy plánováním a přípravou učitele na výuku nebo vzdělávací činnost.
Při plánování vychází učitel z různých kurikulárních dokumentů. Na jejich základě pak může zpracovávat časově tematický plán učiva a následně přípravu na konkrétní vyučovací jednotku. Zvažuje při tom řadu okolností – např. potřeby a zájmy žáků, technické vybavení, vhodné učebnice apod.
Pět základních kroků plánování vyučování:
- Studium kurikulárních dokumentů – Rámcových vzdělávacích programů (www.rvp.cz) a z nich zpracovaných školních vzdělávacích programů.
- Identifikace potřeb žáků – kutikulární dokumenty je třeba porovnat s potřebami žáků a jejich dosavadními dovednostmi a znalostmi (zjistíme např. brainstormingem).
- Časově tematický plán učiva – tematický plán učiva zaznamenává představu o výuce ve školním roce. Jedná se o stanovení tematických celků a počtů hodin, které jim budeme věnovat. Někdy se formulují i hlavní výukové cíle k tematickým celkům, metody, formy, projekty atd. Tematické plány bývají zpracovány pro všechny ročníky ve všech předmětech před začátkem školního roku, nejsou však povinné. Na přípravě tematických plánů by se měl podílet tým učitelů. Je v něm třeba zohlednit podmínky a zaměření školy, potřeby žáků, představu učitelů o alternativních formách výuky apod.
- Příprava na vyučování – forma přípravy učitele na výuku závisí na učiteli, případně na vedení školy. Učitel nemá povinnost zpracovávat písemné přípravy. Příprava je plně záležitostí učitele. Bývá doporučováno, udělat si alespoň stručnou písemnou přípravu na hodinu. Pokud učitel zvolí písemnou variantu, může použít předtištěnou prázdnou osnovu, kterou pro každou hodinu vyplňuje. Písemné přípravy učitelé nejčastěji píšou do sešitu, na volné listy a zakládají je do kroužkových vazeb, píšou si přípravy jako poznámky na okraj učebnice nebo do učebnice zakládají listy s přípravami.
- Příprava těsně před vyučováním.
Zastavme se ještě u formy přípravy – plánu – na vyučování. Je nutné, aby si učitel dělal přípravy na vyučovací hodiny? Měla by příprava být písemná, nebo stačí příprava „v hlavě“? Podle P. Zieleniecové11 si každý učitel musí odpovědět sám (pokud odpověď není obsahem interní směrnice školy), ale doporučení zní: přípravu je vhodné, pokud možno, připravit písemně. Zkušenému učiteli obvykle stačí stručná příprava se zachycením základních bodů a časového plánu. Začínajícímu učiteli je rozhodně doporučeno písemnou přípravu vypracovat podrobněji, i s časovými milníky vymezujícími jednotlivé části vyučovací hodiny. Vyučovací hodina má být naplánovaná tak, aby dosáhla zamýšlených cílů, žáci chápou její smysl a její cíle akceptují. Má udržet zájem a aktivní zapojení žáků a má být logicky strukturovaná.
Osnova písemné přípravy:
- A. Téma
- B. Cíle (kognitivní, hodnotové, psychomotorické)
- C. Plán ověřování osvojených vědomostí a dovedností potřebných pro nové učivo
- D. Učivo
- E. Organizace a metody výuky; experiment?
- F. Pomůcky
- G. Podklady pro závěrečné části hodiny (shrnutí, opakování, procvičování) a pro pokročilé procvičování
Struktura hodiny by měla být doplněna časovým plánem.
Jaké jsou přínosy podpory začínajícího učitele v plánování a přípravě na výuku?
Nově nastupující učitelé přicházejí do školy se základními teoretickými znalostmi plánování, případně s nějakou vlastní zkušeností ze škol, ve kterých absolvovali praktickou část svého studia. Jsou seznámeni s Rámcovým vzdělávacím programem příslušného druhu školy a zpravidla se v něm orientují. Procesy plánování a způsoby psaní příprav na vzdělávání (MŠ) a na výuku (ZŠ, SŠ a ZUŠ) se však ve školách velice liší. Školy se sice řídí Rámcovými vzdělávacími programy, které mají obecnou platnost, ale školní vzdělávací programy jsou již vysoce individualizované kurikulární dokumenty, podle nichž učitelé postupují při vlastní pedagogické činnosti a podle nichž se plánuje vzdělávací proces v konkrétní škole. Nelze tedy očekávat, že nový učitel bude tyto interní procesy a postupy znát a bude je bez problémů používat.
Je v zájmu všech zúčastněných (vedení školy, učitelé, žáci, děti), aby způsob práce nového učitele odpovídal potřebám a požadavkům konkrétní školy, aby byl v souladu s RVP a ŠVP, aby akceptoval případná specifika školy. Některé školy uplatňují alternativní či inovativní přístupy a metody, využívají projektové či kooperativní vzdělávání, více či méně zapojují do plánování žáky (děti) apod. To vše je nutné novému učiteli ukázat, vysvětlit, pomoci mu při prvních krocích při tvorbě jeho vlastních vzdělávacích plánů.
Je-li v adaptačním období ze strany uvádějícího učitele i vedení školy věnována plánování pedagogického procesu u začínajícího učitele dostatečná pozornost, lépe se zapojí do týmu ostatních učitelů, protože s nimi bude moci své pracovní úspěchy či neúspěchy konzultovat. Snáze naváže kontakt se svými žáky, protože budou vědět, co a jak po nich bude nový učitel požadovat. Může začít spolupracovat na mnohých aktivitách a projektech školy, protože pochopí jejich smysl, cíle a způsoby realizace. Bude se cítit ve své vlastní práci jistěji, protože bude umět naplánovat, realizovat a reflektovat výuku v souladu s požadavky a zvyklostmi konkrétní školy.