Profesní portfolio je termín, který se v poslední době používá stále častěji a přechází do obecného povědomí. Samotné využívání portfolia pedagogy ve školské praxi je ovšem rozšířeno mnohem méně. Velmi často se jedná pouze o soubor dokladů o dalším vzdělávání, nebo neuspořádaný výběr učitelem preferovaných technik. Profesní portfolio je však komplexní záležitost s jasným zacílením a lze jej považovat především za nástroj profesního rozvoje učitele. „Profesní portfolio je odrazem učitelova stylu učení, jeho strategií, metodických postupů, didaktických preferencí, zvládnutí kompetencí a jeho vlastního pojetí výuky. Hlavním přínosem tvorby a vedení profesního portfolia je sebereflexe, kterou provádí každý učitel při výběru, komentování a zdůvodňování jednotlivých ukládaných dokladů. Od ní se odvíjí úvahy o dalším profesním rozvoji učitele. Cílem tohoto nástroje je průběžné vytváření odpovídajícího obrazu kvality vlastního profesního výkonu, který učiteli umožňuje aktivní práci na vlastním rozvoji.“4,5 Z citované definice vyplývá komplexnost portfolia jako významného prostředku nejen pro sebereflexi, ale také pro rozvoj kvality učitelské práce.
Příprava profesního portfolia není nikdy jednorázovou záležitostí, ale průběžným procesem. Portfolio není nadneseně řečeno nikdy dokončené, ale vždy se průběžně dotváří na základě zkušeností, nových kompetencí a směřování k vybraným rozvojovým cílům. Nemělo by se tak stát ukončenou záležitostí pro případné formální potřeby (zkoušky, přijímací řízení, konkurzy a podobně), ale přirozenou součástí učitelského sebevzdělávání.
Samotnou podobu a formu dokladů i celkové pojetí portfolia není vhodné striktně určovat. Důležité je, aby jednotlivé doklady měly svou nezpochybnitelnou vypovídající hodnotu. Je obvyklé, že se kombinují různé formy profesního portfolia, jako je například podoba listinná, elektronická, multimediální a podobně.
Pro potřeby adaptačního procesu má profesní portfolio poměrně výrazný potenciál. Při správném vedení se může stát vhodným nástrojem pro samotné poznání osobnosti učitele. Dále je možné využít ho při již zmíněném plánování i realizaci profesního rozvoje začínajícího učitele. Vedení školy a uvádějící učitel mohou využít tento nástroj pro doplnění a podporu cílené adaptace nového kolegy jak v rovině začlenění do pedagogického sboru a školy, tak i pro edukaci v oblasti didaktiky a pedagogiky.
Samotný učitel tím, jak portfolio průběžně doplňuje, jednotlivé součásti mění, vytváří specifický otisk své aktuální profesní úrovně. Jednoduše vyjádřeno, portfolio má v každém okamžiku svou nespornou a významnou vypovídací hodnotu. Vždy je v daný okamžik sdělujícím materiálem.
Výše uvedený přínos může vhodně využít právě uvádějící učitel. Pokud si sám vede své portfolio, což je žádoucí situace, může přirozeným způsobem předat své zkušenosti a přivést začínajícího kolegu k práci na vlastním portfoliu. Zároveň se příprava tohoto nástroje stane otiskem stavu aktuálních kompetencí učitele a samozřejmě prostředkem pro další odborný rozvoj.
Riziko nevhodného a nežádoucího pojetí profesního portfolia lze spatřovat v nepochopení jeho významu a účelu. Nevhodné zacílení, například pouze na doložení formálního vzdělávání nebo účelové potřeby ukončení adaptačního období bez další návaznosti, je promarněním potenciálu, jenž se nabízí. Zároveň může dojít k nepřijetí samotné myšlenky profesního portfolia jak ze strany uvádějícího učitele, tak i začínajícího učitele. Výsledkem může být následně pouhopouhý formalismus bez skutečného využití. V tomto ohledu je vhodné apelovat na cestu vysvětlování, představování a postupného získávání pro popisovaný způsob sebereflexe a profesního rozvoje. Opět se tak projevuje význam role uvádějícího učitele. Ten může být tím hlavním, kdo bude začínajícího pedagoga vhodným způsobem a případně vlastním příkladem motivovat. Každý tlak, zaúkolování a nařízení může zcela utlumit smysluplnost podstaty této metody. Proto se nabízí varování před jednostranným a direktivním zaváděním portfolia do adaptačního procesu.