Začínající učitel má potíže se zvládnutím „problémové“ situace v hodině.
Navržený postup:
Začínající učitel vysvětlí supervizorovi svůj problém.
Supervizor ho vyslechne a následně klade otázky, kterými umožňuje hlubší vhled do dané problematiky (např. Co konkrétně vám na dané situaci nejvíc vadí? Jaké emoce to ve vás vyvolává? Jak to vnímají ostatní žáci? V jakých okamžicích nejčastěji dochází k těmto situacím?), a zároveň se tak i otevírá potenciál pro řešení. V následující fázi se supervizor ptá začínajícího učitele, zda se při odpovědích na kladené otázky neotevřela nějaká možnost řešení. V této části rozhovoru je nutné, aby supervizor byl trpělivý a nechal prostor učiteli o problému dostatečně dlouho přemýšlet a nepodsunoval mu hned svá řešení. Je přínosné, aby si řešení problémové situace našel učitel sám. Toto je velmi důležitý moment, protože začínající učitelé očekávají konkrétní odpověď a zcela návodné řešení. Každá situace však vyžaduje řešení originální a expertem na danou situaci je především učitel, který ji prožil a který se jí zaobírá.
Začínající učitelé často používají otázky:
- Můžete mi poradit, jak bych měl postupovat?
- Jaké řešení navrhujete?
- Jak byste se v dané situaci zachoval vy?
- Vy jste zkušený učitel, jak byste postupoval?
Je důležité, aby supervizor pomohl nastavit zrcadlo, udržel objektivitu a podpořil učitele v hledání řešení, v jeho profesionalitě a pedagogickém sebevědomí. Výše uvedené otázky je vhodné opět směřovat zpět k učiteli tak, aby si sám na ně našel odpovědi a připravil si tak řešení pro obdobné situace.