Přeskočit na obsah

11.1.8  Plánování projektového vzdělávání v mateřské škole

ŠkolaMateřská škola
Přínos pro začínajícího učitelePlánování projektového vzdělávání
Uplatnění principu E–U–R (evokace – uvědomění – reflexe)

Tento příklad ukazuje další možnost přípravy začínajícího učitele na vlastní práci s dětmi. Jedná se o plánování projektového vzdělávání, které zatím není obvyklým způsobem práce v mateřských školách. Zároveň je využit princip E–U–R (evokace – uvědomění – reflexe), který vychází z předchozích zkušeností dětí s daným tématem.

Plánování a příprava na přímou pedagogickou práci s dětmi v konkrétní třídě má podobu integrovaného (tematického) bloku, který respektuje aktuální vzdělávací potřeby dětí ve třídě, v reálném čase, v optimálním časovém úseku. Integrovaný blok tedy představuje ucelený plán, projekt, podle kterého učitelka ve vymezeném časovém úseku s dětmi pracuje.

Na přípravách a plánování třídních vzdělávacích projektů vždy spolupracují oba třídní učitelé, domlouvají si odpovídající téma, stanovují cíle a plánují vzdělávací nabídku. Podle společného plánu pak oba po celou dobu realizace projektu pracují. Do přípravy i průběhu projektu jsou vždy zapojovány děti, případně rodiče dětí. Na počátku projektu může být příprava (plán) stručná, postupně se doplňuje různými činnostmi a aktivitami, vyplývajícími z jeho realizace.

Projektové vzdělávání v mateřské škole má svá specifika. Učitelé se např. musí velmi dobře orientovat v rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV), aby při plánování na několik týdnů či měsíců dopředu zařazovali aktivity a činnosti akceptující cíle a naplňující činnostní výstupy z rámcově vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV). Dále musí znát a respektovat ŠVP, protože jejich pedagogická činnost směřuje k filozofii a hodnotám nastaveným ve školním vzdělávacím programu (ŠVP). Důležitá je schopnost učitele analyzovat vzdělávací potřeby dětí, rozpoznávat jejich aktuální znalosti a limity, rovněž vnímat a respektovat jejich osobnostní nastavení. Podle toho pak může učitel dobře uplatnit rozdílné postupy při práci s jednotlivými dětmi či malými skupinami dětí a připravovat různorodou a diferencovanou nabídku činností tak, aby při nich děti zažívaly úspěch a radost (např. různé stupně obtížnosti úkolů, více či méně kreativní činnosti, rozličné druhy pracovních materiálů, skupinové či individuální úkoly apod.).

Při projektovém vzdělávání se zpravidla uplatňuje třífázový model učení E-U-R (evokace, uvědomění, reflexe), kde se učitelé nejprve zajímají o již dosažené znalosti a dovednosti dětí v daném tématu, nastavují jim odpovídající a rozvíjející vzdělávací cíle a na konci projektu všichni společně hodnotí, co se děti naučily a jaký to mělo pro ně přínos.

Příprava má zpravidla podobu myšlenkové mapy, která se může rozšiřovat a košatět mnoha směry, podle aktivity dětí, úrovně jejich znalostí, jejich nápadů, námětů apod.

Doporučená struktura celého projektu je následující[1]:

  1. záměr – téma, délka projektu, věková skupina dětí, základní oblast projektu, další integrované oblasti (RVP PV);
  2. plánování – hlavní cíle (komplexní), dílčí cíle, vzdělávací nabídka (pestré činnosti, využití třífázového modelu učení E-U-R);
  3. realizace projektu – plán + nezbytná míra pedagogické intuice a kreativity;
  4. hodnocení projektu.

Ze zkušenosti lze uvést, že v počátcích tohoto způsobu plánování je problematické zejména stanovování vzdělávacích cílů vedoucích ke komplexnímu rozvoji dětí v oblasti kognitivní, hodnotové i osobností a zároveň k získávání základů klíčových kompetencí. Pro některé učitele, zejména pro začínající učitele, může být náročné i aktivní zapojení dětí do celého projektu s tím, že mohou být spolutvůrci a partnery, kteří mohou průběh projektu ovlivnit a měnit jeho směřování. Jakmile však učitelé tyto profesní dovednosti získají, stává se pro ně projektové vzdělávání velmi svobodným a ve vztahu k dětem účinným způsobem práce.

Diagnostické schopnosti, sociální empatie, pedagogická intuice, respektující přístup, tvořivost, ale i organizační schopnosti, vzájemná spolupráce, důslednost a schopnost vyhledávat a přijímat nové informace z různých oblastí, to vše jsou vlastnosti, které při projektovém vzdělávání učitelům pomáhají k úspěchu.


[1] HORNÁČKOVÁ, Vladimíra. Inspirace pro tvorbu projektu v mateřské škole. Univerzita Hradec Králové, 2014. ISBN 978-80-7435-505-9.