| Škola | Základní umělecká škola |
| Přínos pro začínajícího učitele | Definování podpory v jednotlivých fázích procesu |
Níže uvedený příklad plánu adaptace podchycuje specifika procesu adaptace na základní umělecké škole. Aktéry procesu jsou začínající učitel, uvádějící učitel a ředitel školy se zapojením koordinátora školního vzdělávacího programu. V uvedeném pří-kladu je proces adaptace rozpracován do tří fází.
Velmi vhodné je (je-li to v našich silách) mít nějaký kontakt se školou, která nám nového kolegu do praxe připravila. Tak totiž budeme mít lepší přehled o tom, na co je začínající učitel připraven a na co ne. V některých případech jsou čerství absolventi zcela „nepolíbeni“ problematikou školního vzdělávacího programu (ŠVP), vedením třídní dokumentace, prezentačními či organizačními dovednostmi. Lépe bývají připraveni v obecné pedagogice, metodice, didaktice. Velmi dobře jsou pak většinou připraveni komunikovat (zvládají alespoň jeden cizí jazyk, umí používat elektronické či jiné komunikační nástroje), bravurně ovládají informační a komunikační technologie, často umí využívat multimédia. Někteří absolventi však přichází do praxe velmi dobře připraveni, což celý proces jejich adaptace výrazně zlepšuje.
Adaptační období na základní umělecké škole trvá typicky jeden či dva školní roky – vždy v závislosti na podmínkách konkrétní školy, na schopnostech či výši úvazku začínajícího i uvádějícího učitele a na podmínkách konkrétní školy. I další vzdělávání v rámci profesního rozvoje učitelů v následujících letech je pro učitele základní umělecké školy důležité.
Kdo je účastníkem adaptačního procesu, jak ho poznáme
- začínající učitel základní umělecké školy
- Typicky jde o učitele, který nastupuje do základní umělecké školy poprvé, je to čerstvý absolvent konzervatoře, pedagogické fakulty, Vysoké školy uměleckoprůmyslové, umělecké akademie…
- Může to být ale i učitel, který sice nastupuje do základní umělecké školy nově, ale má již za sebou praxi v jiné škole, případně v jiném typu školy. V tom případě lze adaptační období zkracovat či jinak upravovat – vždy zcela individuálně v závislosti na situaci.
- uvádějící učitel základní umělecké školy
- Učitel, který dohlíží na práci začínajícího učitele a řediteli ručí za to, že začínající učitel plní všechny své povinnosti (realizace ŠVP, vedení třídní dokumentace, metodika, nové technologie ve výuce, komunikace s žáky a hlavně s rodiči a veřejností, práce na PR školy…).
- Tohoto učitele musí ředitel vybrat skutečně pečlivě. Mělo by jít o člověka komunikativního, konsensuálního, ale pečlivého, striktního a svým způsobem přísného. Měl by mít za sebou dlouholetou praxi – jak dlouhou, je těžké přesně definovat, asi bude vhodné toto posouzení nechat v rukách ředitele. Měl by též jasně ctít autoritu ředitele a dodržovat termíny (to může být v prostředí základní umělecké školy něco dost neobvyklého). V každém případě se dá uvést, že je vhodné, aby práci uvádějícího učitele nevykonával ředitel školy.
- ředitel základní umělecké školy
- k této triádě lze velmi příhodně připojit i koordinátora školního vzdělávacího programu.
Fáze přípravná
Fáze před nástupem do základní umělecké školy
Školní vzdělávací program
V prostředí základní umělecké školy je dost běžné, že školní vzdělávací program se mění daleko častěji, než tomu bývá obvyklé v jiných druzích škol. Je to logické – tvůrci rámcového vzdělávacího programu pro základní umělecké vzdělávání (RVP ZUV) tento dokument záměrně tvořili v intencích výrazně liberální koncepce, neboť umění a umělecká pedagogika je prostor natolik individualizovaný a hlavně tak prudce se rozvíjející, že z hlediska praxe v základní umělecké škole je to velmi praktické. Celkem snadno se tedy stane, že do základní umělecké školy přijde nový učitel, který se ve stávajícím ŠVP „nenajde“ a to, co současný ŠVP nabízí, není schopný plnit. Na druhou stranu je mladý učitel ale už natolik vyhraněný, že dokáže škole přinést nejenom nový pohled na věc, ale i nové metody, nové vyučovací předměty, ba celé nové studijní zaměření. Typické příklady něčeho takového je možné v základní umělecké škole najít například v oblasti multimédií (ve všech čtyřech uměleckých oborech), v oblasti audio inženýrství, výuky „zvukařiny“, zpracování MIDI (Musical Instrument Digital Interface), v elektronickém zpracování hudby a podobně.
Před nástupem nového kolegy je tedy třeba s ním projít ŠVP a zjistit:
- zda je kvalifikovaný ve smyslu zákona o pedagogických pracovnících – to je v prostředí základní umělecké školy často tvrdý oříšek, právě v souvislosti s prudkým rozvojem umělecké pedagogiky a ovlivnění umělecké výuky novými trendy, novými technologiemi. Kdo například má v základní umělecké škole vyučovat multimédia, zvukařinu, notační programy a podobně. Zkrátka je třeba zjistit, jestli kvalifikace a skutečné znalosti a dovednosti nového učitele mají v ŠVP v nějakém studijním zaměření ekvivalent – jestli má v konkrétní základní umělecké škole co vyučovat;
- zda je pro něj ŠVP srozumitelný;
- zda chápe, že ŠVP je třeba dodržovat a skutečně podle něj učit – protože pokud to někdo v základní umělecké škole nedělá, degraduje ji na úroveň volnočasové aktivity;
- zda je v ŠVP schopný najít takové studijní zaměření a takové vyučovací předměty, které bude díky svým schopnostem (reálným i papírovým) v každodenní školní praxi umět vyučovat;
- zda to, co v ŠVP je, je skutečně schopný plnit – nejde jenom o studijní zaměření a osnovy vyučovacích předmětů, ale i o kapitolu Hodnocení, Výchovné a vzdělávací strategie – které na učitele kladou nemalé požadavky, Vzdělávání žáků mimořádně nadaných a zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami;
- pokud ano, je to v pořádku a nový kolega může podle ŠVP začít hned učit;
- pokud ne, je třeba
- zjistit, v čem se jeho představy a schopnosti se stávajícím ŠVP rozcházejí;
- ujistit se, že chápe princip RVP ZUV a ŠVP v základní umělecké škole a že rozumí, jak se tvoří studijní zaměření se všemi jeho náležitostmi – názvem, charakteristikou, učebním plánem, poznámkami k učebnímu plánu, osnovami vyučovacích předmětů;
- je třeba nezapomenout na kapitolu Hodnocení a na zásady tvorby a formulace školních výstupů;
- v poslední fázi před jeho nástupem pak musí nový kolega vypracovat nové studijní zaměření, podle nějž bude vyučovat.
Tady je třeba mít na paměti, že podle RVP ZUV je možné ŠVP měnit či doplňovat kdykoli, nicméně vždy s platností od začátku nového školního roku, přičemž změny musí být známy v době přijímacích zkoušek (zpravidla v červnu). Bude-li tedy třeba zasahovat do ŠVP, musíme si na to vyšetřit čas, případně je na změnách možné pracovat průběžně celý školní rok, ale po tento rok bude muset nový kolega plnit to, co je ve stávajícím ŠVP.
Celou tuto práci nejlépe udělá spíše ředitel školy společně s koordinátorem ŠVP. Uvádějící učitel by v tuto chvíli měl spíše přihlížet a do práce na ŠVP příliš nezasahovat.
Novému kolegovi by mělo být před nástupem jasné, že je to on, kdo se učí nové práci a nové situaci, že přizpůsobovat se bude muset patrně spíše on než ostatní a hlavně, že po dobu adaptačního období bude nejenom veden, ale i pozorován, aby na jeho konci došlo ke zhodnocení, jak svoje první kroky v roli učitele zvládl. Může se stát, že někteří, zejména mladí začínající učitelé mohou mít problémy s adaptací, s disciplínou či s autoritami. To v kombinaci s výchovou a založením jejich současných starších kolegů občas způsobuje napětí, kterého je třeba si v adaptačním období také všímat a případně ho zavčasu řešit.
Jako velmi praktické se jeví uzavřít s novým učitelem pracovní smlouvu na dobu určitou. Na konci adaptačního období totiž musí přijít fáze závěrečná. Musí přijít chvilka, kdy ředitel, který by měl celou dobu být v kontaktu se začínajícím i uvádějícím učitelem, první kontakt nového učitele se školní praxí vyhodnotí a zváží, jestli adaptační období proběhlo ke spokojenosti všech zapojených. Pokud ano, není problém uzavřít s novým kolegou smlouvu tentokrát na dobu neurčitou. Pokud ne, je na zvážení, zda s ním uzavřít další smlouvu opět jenom na jeden další rok (zákoník práce to umožňuje), nebo ji neuzavřít vůbec.
Před nástupem do školy je více než vhodné, když ředitel uvádějícímu učiteli stanoví pravidla – určí, jak často a jak dlouho se má začínajícímu učiteli věnovat, jak a kdy bude řediteli hlásit výsledky práce, a koneckonců i to, co za to uvádějící učitel bude mít (v současných podmínkách asi zvýšené osobní ohodnocení). Společně si také stanoví kritéria, podle nichž budou na konci adaptačního období posuzovat, jestli nový kolega svou adaptaci zvládl či ne.
První měsíce po nástupu do školy
(Obvykle srpen a září, případně říjen)
Je třeba nezapomenout na jistý druh teambuildingu. Podstatnou podmínkou pro to, aby se nový kolega adaptoval na prostředí školy, je, aby se cítil příjemně především společensky. Musí být zkrátka „přijat do party“ – bez toho se psychicky náročná práce učitele prostě nedá dělat. Zvlášť v prostředí základní umělecké školy je to důležité, neboť učitelé v tomto typu školy jsou povětšinou výrazní individualisté, bůhvíproč neustále v sobě navzájem cítící jakési konkurenty. V tomto smyslu je velmi vhodné zorganizovat třeba dvoudenní zahajovací poradu s přespáním, navíc případně společně s učiteli jiných škol. Obsahem takového pobytu může být nejenom běžná zahajovací porada, ale i nějaký odborný seminář a večer nějaké společenské vyžití.
V této době je dále nezbytné seznámit začínajícího učitele s vedením třídní dokumentace – ta je v prostředí základní umělecké školy vedena buď v papírové podobě, ale čím dál více elektronicky (v současné době jsou k dispozici dva velmi dobré systémy). Zároveň s tím je třeba nového kolegu obeznámit i se zvyklostmi, které má konkrétní škola v souvislosti s třídní agendou zavedené – v každé škole se skutečně dělají věci trochu jinak a po svém.
Tuto práci bude nejlepší nechat na uvádějícím učiteli.
Důležitá je pomoc metodická.
Tady většinou výborně funguje struktura předmětových komisí, pokud je ovšem tato struktura ve škole ustanovená – zejména v malých školách předmětové komise nefungují. Je na uvádějícím učiteli, aby se občas přišel do výuky nového kolegy podívat. Nicméně nejvíce se toho v prostředí základní umělecké školy nepozná na hospitacích, daleko lépe se orientuje podle veřejných vystoupení, koncertů, představení a výstav, které jsou v základní umělecké škole běžné, ba podle kapitoly Hodnocení v ŠVP většinou povinné. Zde je krásně poznat, jak učitel postupuje při výuce, jak prezentuje výsledky svých žáků a svoje, zda je schopný se do vystoupení sám aktivně zapojit, zda komunikuje s rodiči i žáky.
V prostředí základní umělecké školy je skutečně otázkou, jak moc funkční je či není činnost hospitační.
Na konci této fáze je třeba, aby uvádějící učitel informoval ředitele o tom, jak nový kolega zvládl začlenit se do kolektivu, jak ochotný je naslouchat metodickým radám, jak zvládá vést třídní agendu…
Důležitá je také zpětná vazba směrem k začínajícímu učiteli. Ten musí mít jistotu, co dělá dobře a co ne – uvádějící učitel ho musí mít alespoň snahu vést správným směrem a hlavně neustále průběžně dávat zpětnou vazbu.
Fáze realizační
(Další měsíce po nástupu do školy)
Začínající učitel už zná školu, ví, že je třeba respektovat ŠVP, vést třídní agendu, je třeba komunikovat s kolegy, uvádějícím učitelem, dětmi i rodiči.
V tomto období je možné sledovat, jak je nový učitel schopen, a hlavně ochoten se vzdělávat, jak vycházet s ostatními, a hlavně jak je ochoten dodržovat rutinu každodenního školního života. Onen pocit novosti a vzrušení, který nás vždy obklopí, jsme-li v nové situaci, je najednou ten tam a nastupuje všední a často šedivá realita každodenního školního dne. V této chvíli mohou i začínající učitelé ztratit motivaci a ptají se sami sebe, jestli si svou profesní dráhu pro celý svůj život vybrali opravdu dobře. Tuto chvíli je třeba nepropásnout a v pravou chvíli jejich motivaci podpořit, aby měli o krásnou umělecko-pedagogickou práci celoživotní zájem. Motivace může být různého charakteru – finanční, zapojení do projektů, zahraniční stáže, aktivní i pasivní účast na přednáškách a seminářích a podobně.
Během této doby je naprosto nezbytné, aby ředitel školy byl v úzkém kontaktu s uvádějícím učitelem. Je třeba, aby podle předem nastavených pravidel spolu komunikovali, aby rozebírali výsledky práce nového kolegy, jeho profesní postup a aby společně zvažovali, na co se zaměřit a jakým směrem jej dále vést.
Stanovit obecná pravidla a konkrétní obsah těchto schůzek v prostředí základní umělecké školy patrně nelze. V uměleckých školách je vždy třeba respektovat výraznou individualizaci interakce žák – učitel – vedení školy a celého vzdělávacího i výchovného procesu.
Fáze závěrečná
(Obvykle květen, případně červen – poslední fáze adaptačního období)
Poslední fáze adaptačního období musí vést ke zjištění, jak se nový učitel se svým prvním kontaktem s realitou své školy vyrovnal.
Na začátku této fáze by měla proběhnout schůzka ředitele školy s uvádějícím a začínajícím učitelem. Při této schůzce vyhodnotí – podle předem stanovených kritérií – zda adaptační období proběhlo úspěšně nebo ne.
Pokud proběhlo dobře, je vše v pořádku. Začínající učitel se stal právoplatným členem učitelského sboru a ředitel bude patrně uvažovat o smlouvě na další rok, případně o smlouvě na dobu neurčitou.
Pokud ne, je třeba hledat příčiny. V tuto chvíli nesmíme zapomenout, že příčinu neúspěchu můžeme nalézt na straně začínajícího učitele, ale i na straně učitele uvádějícího, stejně jako ředitele. Ani taková reflexe nemusí být od věci, ba nemusí být nepříjemná, naopak, dokáže lidsky i profesně posunout i velmi zkušené pedagogy. Koneckonců s chybou a neúspěchem se dá v prostředí vzdělávací instituce krásně pracovat a v oblasti pedagogiky a pedagogického managementu to je, či mělo by být zcela normální.
Jaké mohou být příčiny neúspěchu:
- na straně ředitele školy
- špatné finanční ohodnocení a nedostatečná motivace uvádějícího učitele;
- uzavření smlouvy na dobu neurčitou se začínajícím učitelem (není vytvořen tlak na adaptaci nového kolegy);
- nedostatečně či vágně stanovené kompetence uvádějícího učitele;
- nedostatečně stanovená kritéria pro závěrečnou fázi adaptačního období;
- nedostatečná časová koordinace mezi vedením školy a uvádějícím učitelem (nescházejí se tak často, jak je třeba);
- na straně uvádějícího učitele
- benevolence vůči začínajícímu učiteli;
- nedostatečné „společenské“ začlenění nového kolegy mezi ostatní učitele;
- nedostatečná metodická pomoc a neuspokojivý přístup k informacím;
- nedostatečná kontrola plnění a aktualizace školního vzdělávacího programu, vedení třídní agendy, hodnocení žáků a podobně;
- nedostatečná motivace začínajícího učitele – nejenom důsledná kontrola, ale i obyčejná pochvala dokáže pravé divy;
- na straně začínajícího učitele
- přílišné sebevědomí a nerespektování autorit;
- lenost, nedůslednost;
- nízké umělecko-pedagogické schopnosti;
- neochota učit se novým věcem;
- malé zaujetí náročnou prací učitele;
- neochota prezentovat sebe, žáky i školu na veřejnosti;
- neochota k dalšímu sebevzdělávání.
V poslední chvíli pak musí proběhnout schůzka, na níž se potkají všichni aktéři naší triády – uvádějící učitel, začínající učitel a ředitel školy. Při této schůzce dojde k vyhodnocení celého adaptačního období, začínající učitel musí odcházet s vědomím jasného a srozumitelného zhodnocení uplynulé doby, a hlavně s pocitem, že je nasměrovaný ve svém profesním životě k dalšímu rozvoji. Musí vědět, že v některých oblastech obstál, v některých méně, je třeba mu doporučit, na co se při svém dalším vzdělávání má zaměřit, a hlavně musí vědět, jestli se osvědčil natolik, že mu bude prodloužena pracovní smlouva.