Přeskočit na obsah

11.4.3 Vzájemné sdílení v základní umělecké škole

ŠkolaZákladní umělecká škola
Přínos pro začínajícího učiteleOrientace ve způsobu reflexe práce

V našem příkladu je sdílení v základní umělecké škole prováděno sice nepsanou formou, přesto dlouhodobě prověřeným způsobem systémové podpory nejen začínajících učitelů, ale celého pedagogického sboru.

Sdílení zkušeností a vzájemná podpora by v případě začínajících učitelů základní umělecké školy měly být vnímány na umělecké i pedagogické rovině jako vzájemně se doplňující souhra obou. Umění samo o sobě v sobě skrývá podstatu sdílení (sdílené vytváření emocí, sdílení inspirace, sdílení vyvolaných emocí). Co tedy budeme vzájemně sdílet? Půjde o sdílení samotné pedagogické práce – vyučování – výuky, sdílení výsledků umělecké práce, sdílení rodících se uměleckých forem, směrů, způsobů vyjádření i vlastních pokusů o nové metodické postupy v rámci dosavadních výukových principů školy.

Příkladem specifického sdílení zkušeností na základní umělecké škole, kde výuka samotná obsahuje umělecké formy sdílení, je jakýkoli veřejný výstup žáka (koncert, umělecká soutěž, výstava, divadlo). Veřejný výstup je ideální příležitostí pro sdílení znalostí pro začínajícího učitele, protože představuje dílčí výsledek pedagogické, ale i umělecké práce.

Začínající učitel je na začátku svého pedagogického působení informován o uvedeném způsobu reflexe své práce. Výstup žáka by měl být minimálně jeden za příslušné pololetí školního roku. Protože při výstupu není použita žádná klasifikační stupnice, jediným nepsaným kritériem posuzování jsou umělecké kvality výkonu a poznatky pro možné zlepšení výuky žáka. Při výstupu žáka je vždy přítomen pedagog žáka, zkušený učitel (uvádějící učitel) stejného oborového zaměření a vedoucí předmětové komise (oddělení). Reflexe výstupu žáka (sdílení znalostí) je prováděna neformalizovaným rozhovorem všech (minimálně) tří aktérů. Při řešení problémů se diskutuje např.:

  1. porovnání metodických postupů s ostatními interprety;
  2. opakování interpretace dotčeného žáka (cyklická reflexe);
  3. motivace zvyšováním interpretačních nároků (technika hry);
  4. sebereflexe žáka;
  5. jiné interpretační možnosti;
  6. zda a jak pracuje učitel s individualitou žáka.